Vítězem 2. ročníku soutěže Soused roku 2023 se stal:

Pro sousedy je jakýmsi neoficiálním domovníkem a nominaci dostal od nich, přestože v domě bydlí poměrně krátce, pouhé dva roky. Se vším ochotně pomůže, ať už s drobnou opravou nebo s vyřízením různých záležitostí. „Většinou zde bydlí starší občané, snažím se, aby měli v domě pocit jistoty a bezpečí. Mám dokonce osobní zkušenost při zadržení zloděje,“ říká pan Eduard.  Pachatel byl zadržen i proto, že si stanovili časy, kdy v nočních hodinách drželi hlídky. Dbá na to, aby se všemi v domě vycházel, měl s nimi korektní vztahy. I proto tvoří všichni nájemníci výbornou partu. Často se společně setkávají a probírají věci související nejen s bydlením.

Převzal péči o dům po jednom z loňských finalistů Souseda roku – Jiřím Országhovi – jaksi bezděčně, bez přemlouvání. V domě totiž bydlí už dvacátý rok. S partou kamarádů se snaží udělat, co je třeba, například nově vybílit sklep, natřít podlahu v suterénu, novým nátěrem opatřit tři lavičky a stůl, které slouží pro posezení před domem. „Už čekáme na jaro, abychom je mohli dát ven. A když se řekne, že je brigáda, tak není problém. Využili jsme nabídku, že nám Heimstaden dodá nátěrový materiál, a co bylo potřeba, udělali jsme sami, včetně úklidu. Chceme si v domě a okolí udržovat pořádek, čistotu, děláme to vlastně pro sebe.“ Společně oslaví například narozeniny, domluví se na grilování, při špatném počasí na šipky. Je vidět, že obyvatelé domu našli společnou řeč.

Bydlí zde od roku 1976, stará se nejen o záhonek před domem, sype ptáčkům zobání do krmítka, nejdůležitější jsou pro ni ale dobré sousedské vztahy. A nejlépe ji charakterizuje její lidskost, ochota pomoci. „Máme zde sousedy, kteří už nejsou fyzicky schopni některé věci zvládnout. Takže jim chodím nakupovat, venčím pejsky, s jedním velmi vážně nemocným jsem jela k veterináři, protože jeho majitelé by to ze zdravotních důvodů nezvládli.“ I díky tomu pejskovi zachránila život. Paní Halina i ráda něco napeče a se všemi se podělí. Protože jsou skvělá parta. Říkají o ní, že by se pro druhé rozdala, že je to prostě člověk s velkým srdcem na dlani.

Když máte i v centru města fajn sousedy, kteří si dokážou navzájem pomoci, třeba i při úpravách kolem domu, všechno jde lépe. „Ráda udělám druhým radost, protože pak mám samozřejmě radost i já. Také mě těší, když přicházím k domu a vypadá to tam hezky, kvetou kytky, je čisto, uklizeno i kolem popelnic. Navíc zahradničení a kytky jsou mým koníčkem. A věřím, že se vyplatí dodržovat rčení: chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě.“ To, že ji sousedé v domě, kde žije už 13 let, přihlásili do soutěže, ji překvapilo. Stejně jako jiné překvapí, že je milovnicí motocyklového mistrovství světa MotoGP a když je to možné, jezdí se dívat na závody v rámci Evropy.

Její velkou zálibou je starost o zahrádku a okolí domu, pro své sousedy je takřka domovnicí. Ale pokud je potřeba, všichni si navzájem pomáhají, jsou skvělá parta. Když je hezky, společně grilují nebo udí, setkávají se. „Žádnou motivaci nepotřebuji, nevydržím jen tak sedět se založenýma rukama, pořád musím něco dělat. Ať už na zahrádce nebo doma.“ Paní Dagmar celý život pracovala s lidmi, pořád ji to naplňuje. Je také vášnivý pejskař, téměř dvouletou fenečku Rozárku má z útulku, chodí spolu na dlouhé procházky, jezdí na hory, setkávají se s jinými pejskaři. I tato aktivita jí pomáhá udržovat si duševní a fyzickou svěžest.

Dvoupatrový dům se třemi vchody v Prostřední Suché je výjimečný tím, že má krásně upravené předzahrádky. O jednu z nich se stará paní Jaroslava. „Přistěhovali jsme se tady před rokem ze Šumbarku, v předchozím bydlišti jsme měli zahrádku, takže jsme si rostlinky, bylinky a sazenice vzali s sebou a tady založili zahrádku novou. Sice jsme si mákli, ale vidíte, stojí to za to. Ale máme obavu, protože nám obec nařídila, že bychom to měli zrušit, tak nevím, jak to dopadne. Přitom prostranství bylo neútulné, zarostlé, vše jsme museli vyčistit, upravit. Sousedi jsou opravdu perfektní.“ Venku si udělali i posezení ze špalku, kde si se sousedy dají kávu, posedí, poklábosí. A už se těší na opravdové jaro.

Když se sousedé scházejí u venkovního posezení, zahrají si kostky, karty nebo pétanque, vždy to přispívá k dobré atmosféře v domě, k dobré pohodě. A když je v jeho okolí navíc pořádek, čisto, někdo se stará o zeleň, bydlí se vám o to lépe. „Z toho, co pro ostatní nájemníky dělám, mám dobrý pocit. Ale nečekal jsem, že mou snahu někdo ocení až tak moc, že mě nominuje na Souseda roku. Bydlíme zde s manželkou asi osm let a jsme spokojeni, moc se nám tady líbí.“ Z nominace má pan Egon radost, ostatně stejně jako členové jeho početné rodiny, která čítá na pět desítek osob.

Zvelebování okolí domu – záhonky a truhlíky v oknech, to vše je její velký koníček. Je vášnivá zahradnice, takže není divu, že už se nemůže dočkat toho, až opět vše vykvete. „Mám radost, když se úpravy líbí sousedům, ale také kolemjdoucím. V domě jsme skvělá parta, sousedské vztahy jsou fakt parádní. Za dobrého počasí se scházíme u společného grilování, pobavíme se, děti si mezitím hrají na trávníku,“ říká paní Lenka, která v domě bydlí od roku 2010 a je nadšená z bytu, lokality i okolí. Rozdává úsměvy a dobrou náladu na potkání, radost ze života z ní přímo čiší.

Vůbec nečekala, že by někdo její snahu ocenil až do té míry, že ji přihlásí do druhého ročníku soutěže Soused roku. V domě v ostravském obvodu Michálkovice bydlí zhruba osm let a nově má i funkci domovnice. Říká, že úpravy kolem domu byly a jsou potřeba, tak se alespoň stará o zeleň, vysadí kytky. „Mým cílem je, abychom to tady měli hezké, chci udělat radost sousedům, ale samozřejmě i sobě. Navíc se pak najdou další, kteří přiloží ruku k dílu, lépe se tak poznáme. A hlavně, mám z vykonané práce dobrý pocit, když vidím, že mé snažení má smysl.“

Paní Lence není lhostejné, jak to vypadá před nebo za domem, v němž bydlí šest let. Společně se svými sousedy se snaží uklízet, zametat, sekat trávu, natírat, co je potřeba. „Není mi příjemné, když vidím, jak někdo třeba vystoupí z auta, vyhodí papírek nebo jiné smetí na zem, jde domů, zavře za sebou dveře a tím to pro něj končí. Jde mi celkově o naše okolí.“ U společnosti Heimstaden je v nájmu už přes 30 let, do současného bydliště se přistěhovala z Petřvaldu, kde taky měla svoji zahrádku. Péči o tu současnou jí přenechala její sousedka, která se odstěhovala. V lokalitě se jí líbí, oceňuje klid a blízkost Ostravy.